Lenka Zpodořechu: Nevšední přátelství

"...Ráno, když jsem nebyla v práci, jsme spolu pod ořechem pili kávu a mou kaštanovou minerálku. Ochutnal jsi zobáčkem obojí. Chodil jsi po stole kolem hrnku a sklenice. Když tě to omrzelo, zaletěl sis naproti na prádelní šňůry a pak zpátky ke mně, lehl sis k mým bosým nohám..."

Obrázkové leporelko z edice Minigraf ve 12 obrazech vypráví skutečný příběh, který autorce nevratně změnil život.

O Nevšedním přátelství

Stalo se vám někdy, že vás potkalo opravdu něco nevšedního a nečekaného? Že jste našli přítele v někom nepravděpodobném? Že jste cítili tolik vděčnosti za tento neobvyklý vztah? Mně ano! A bylo to tak krásné, opravdové a čisté, že po tom, co nás rozdělila smrt, měla jsem potřebu uchovat toto vyjimečné přátelství v obrázcích a krátkých textech.

Vypráví příběh o nemocném nalezenci, o holubím mláděti, kterého osud přivedl ke mě. Vypráví o životě s ním i když jsou to jen zlomky skutečnosti. Přináším vám příběh tak jak se stal, jak změnil můj pohled na tento ptačí druh a jak moc jsem za něj byla ráda.Věděli jste třeba, že holubi jsou inteligentní jako čtyřleté děti?

Vezmu vás s sebou do vzpomínek na toho přítele z ptačí říše a tiše doufám, že se vám bude líbit, protože jsem jej tvořila s láskou k tomu opeřenci, aby po něm, po té vyjímečnosti s ním, zbyla alespoň malá, nemizící, laskavá stopa, která možná potěší i vaše duše.

Lenka Zpodořechu

Leporelko vznikalo mezi prací a chvilemi volna pro tvorbu, se starostmi, co život přináší i s láskou, která mě doprovází. Tištěné je na kvalitní papír ofsetovým tiskem v malém nákladu, který se nejspíš nikdy nebude opakovat. Proto pokud byste "Otíka", tak se ten náš milovaný ptačí přítel jmenoval, chtěli domů, moc nečekejte.

Přejeme počtení, které snad pohladí a udělá radost jako drobnost sobě či podobným duším.

Všichni jsme ho milovali...slovem mé lásky: "Leni,jak jsme tak dlouho mohli žít bez holoubka".